Způsob práce Karla Čapka
Já vůbec píši jen ve dne, nikdy ne v noci. A přitom hodně kouřím, vždy - jak vidíte - půlky cigarety.Když píši, tak přitom přemýšlím a koušu násadku jak sladké dřevo. Mohl bych kousat psací stroj? Nebo se násadkou podrbu ve vlasech. Mohl bych ... no, vidíte, psací stroj pro mne není.
Pracuji denně až šest hodin v jednom kuse. A když píši, žiji jen s těmi postavami románu, a svět odstoupí za mne. Na nic jiného nemyslím. To nepíši ani do Lidových novin, které mi vždy pro takový případ dají dovolenou. Pracuji nejraději venku, kde nejsem tak rozptylován jako v městě. Žádný telefon, návštěvy, vyrušování. Kouřím. Silně kouřím. A přece mne kouř tak obtěžuje. Píši vždy jen jednu věc, a hned „z první vody“ definitivně. Ale strašně v rukopisu škrtám, a stránky pak jsou i pro mne nečitelné. A tvořit v létě! Panebože! Mít čistý vzduch, jehož se nám tady v Praze nedostává! Jo — a když píši, tak si pouštím rádio. Hudbu. Z praktického důvodu. Říkám tomu „zvuková kulisa“. Hudba přehluší každý jiný zvuk. Jinak bych běhal od práce k oknu, podívat se, kde to který pták zpívá. A když píši, tak se často vracím zpátky, až dvacet stránek znovu čtu, vpisuji, přepisuji, škrtám, měním, no — hrůza. Ale pak jsem spokojen, že je to, jak to má být.
/1937/
Svoje věci píši tak, že hledám cesty k nové stylistice, jež by spočívala svými kořeny v mluvené řeči, a proto každý svůj článek čtu si po otištění nahlas. Jsou lidé, kteří namítají, že řeč mluvená je v literatuře neobvyklou, ale k tomu lze odpovědět, že čeština není řečí úplně hotovou, že stále se vyvíjí a že nemůže existovat a vyvíjet se bez vztahu k řečí mluvené.
/1930/
Není ideálních pracovních podmínek pro všechny spisovatele: jeden potřebuje klášterní uzavřenosti, jiný pohánějícího biče (jako Balzac dluhů); ale skoro všichni by potřebovali aspoň lepších a volnějších pracovních podmínek — hlavně sociálně. Nevidím jiné konkrétní cesty než pracovat pro zvýšení odbytu české nebo slovenské knihy. Kdyby se každé dobré knihy prodalo 10—20 tisíc výtisků, měl by spisovatel zajištěno aspoň minimum pro nezávislý život. Ale to by muselo být víc lásky a úcty ke kultuře, než dnes vidíme.
/1937/
Autor: Karel Čapek | 2. 12. 2020
Komentáře
Nejsou žádné komentáře