Životní příběh Karla Čapka - 1.

Doktor Čapek a maminka Boženka

V těsném sousedství Babiččina údolí leží malebná vesnička Žernov. Ničím nenarušená čistá příroda Rakouského mocnářství. Těžké tu je živobytí rolníka Josefa Čapka. V domě, který se honosí číslem 63, žije se svou manželkou Františkou. Stavení je to skromné, ale útulné. Přesto jim pracovitost a píle dovoluje poslat na studia jednoho z jejich synů, Antonína Čapka. Stojí je to hodně zlatek a odříkání, ale v Žernově je již takový doktor zapotřebí. Až na pár babek kořenářek tu žádný není a všichni musí dojíždět. MUDr. Čapek je ve vsi vážený a potřebný, i když studuje teprve první ročník.
„Maminko, ten náš Toníček nám dělá jen velkou radost. Mluvil jsem o něm s panem řídícím a slyšel jsem na něj jen samou chválu.“
„Ale povídej táto, copak ti o něm říkal?“
„Nejen že se dobře učí, ale také zachránil život jednomu chlapci ze vsi,“ chlubí se pyšný otec a nadýmá se přitom jako páv.
„Myslím, že to byl Pepík. Představ si, že ten kluk nezbedná byl na třešních a nerozumně je polykal i s peckami.“
„Myslíš Pepík od pana hostinského?“
„Ano, přesně ten. Kluk celý už modral, protože mu pecky ucpaly střeva.“
„Chudák malý a hloupoučký, jak ho to mohlo jenom napadnout?“
„Napadlo. V tom přiletěl pohotově náš Toník, protože kluka z dálky pozoroval, jak se svíjí bolestí a v křečích popadá za břicho. Snažil se mu pomoci od ukrutné bolesti.“
„Nu to asi příjemná práce nebyla.“
„To opravdu nebyla. Kluk již modral čím dál tím víc a víc. Toník neváhal, neztrácel čas a letěl za porodní bábou pro klystýr. Vypůjčil si ho a od toho bolení mu rychle pomohl. Kluk klukovatá, pihovatě roztřeštěná, děkoval a zapřísahal se, že už třešně nikdy nebude jíst.“
„To jsem zvědavá, zda to co říkal, dodrží.“
„Moc se tomu nedá věřit, beztak do týdne bude opět lozit po stromech, snad alespoň ty pecky již vynechá, ale měl hrome štěstí, že tam ten náš synáček zrovna byl. Nevím, nevím, jak by to s ním dopadlo. Asi hodně špatně.“
„Vidíš, táto, já ti říkala, že ty zlatky na studia budou dobrou investicí. Syn je šikovný a hnedle jak jsme ve vsi výš. To je samé pane doktor tam, pane doktor sem, pozdravujte pana syna a kdy by mohl přijít léčit toho a hnedle onoho...“ rozjímá se hrdá matka.
Toník dorazil domů z dlouhé cesty od pacienta.
„Pozdrav pánbůh.“
„Pozdrav, pozdrav, synáčku. Teď mi tu tatík vyprávěl, jak jsi Pepíkovi zachránil život.“
„To přeci nic nebylo, vždyť je to moje doktorská povinnost,“ řekne skromně a mávne rukou.
„Ale bylo, bylo. Už se o tobě na Žernově říká: To mne bolí, tu mne pšká, pošlete mi pro Čapka,“ poznamená hrdě tatík s úsměvem na tváři.
„Vidíš to, ještě že si se tak sám hnal do studií. Alespoň se nebudeš muset dřít na poli od rána do večera jako my a tvůj bratr Josef. Ještě teď je ve chlívě a má práce, že do tmy ji snad ani všechnu nestihne. Jo, statek a velké hospodářství, to jsou starosti,“ hluboce si povzdechne.
„A tak to já mu jdu hnedle ještě pomoci. Ve dvou to budeme mít rychleji,“ navrhne ochotně Toník.
„Panečku, doktor a jak se umí i k prací postavit. Ani ta mu nesmrdí,“ poznamená tatík.
„Jakýpak doktor, pane otec, teprve čekatel a student,“ usměje se, převlíkne se do pracovního a odchází pomoci bratrovi.
„Maminko, děti máme vychované a hodné. Ten náš hromotluk Toník se ve světě neztratí. K práci se má, studium ho baví, o něj se bát opravdu nemusíme. Ten se uživí všude a vždy.“
„Tak, tak, rdíš pravdu,“ potvrdí maminka a spokojeně hnětne placky k večeři. Placky nádherně a pronikavě voní ze stavení a ven, kde pracují dva statkáři, dva bratři. Antonín a Josef.

Životní příběh Karla Čapka - I. díl (1890-1920)
Životní příběh Karla Čapka - I. díl (1890-1920)
Cena: 189,- Kč
Více informací



Autor: Zdeněk Jindra | 27. 8. 2019

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2013 Zdeněk Jindra
TOPlist